Horácká hudba, píseň a tanec

Lidová hudba na Horácku vykazuje blízkou příbuznost s písní českou a řadíme ji k tzv. západnímu typu hudby. Nejstarší nástrojové seskupení bylo na Horácku zaznamenáno ve složení gajdy - dudy, housle a cimbál.
Leckdy se objevovala i jiné nástroje: harfa, lesní roh, buben aj. Už v polovině XIX. století hrávaly na Horácku štrajchy - kapely se smyčcovými a dechovými nástroji dohromady.
Unikátní složení měly kapely na Jihlavsku, tzv. "skřipkařské", jež se skládaly z doma vyráběných nástrojů se specifickým zvukem a vzhledem. V sestavě bývaly obvykle "malý husle" (primitivní housle) , "velký husle" (nahrazovaly violu) a "plošprment"- skřipácký bas (menši než běžná basa), na nějž se hrálo ve vodorovné poloze. Tyto kapely se udržely v přirozeném prostředí až hluboko do XX. století a hrávaly v jihlavských vesnicích hlavně během svateb a tanečních zábav. Poslední "Havrdova muzika" z Velkého Beranova natáčela ještě v 70. letech v brněnském rozhlase.
Lidová píseň na moravském Horácku stála ve srovnání s jinými národopisnými regiony dlouho ve stínu, v poslední době se objevilo několik knižních sbírek, z nichž můžeme jmenovat Lidové písně z moravského Horácka M. Toncrové (Brno 1999), Písnička a popěvky ze severu Horácka Josefa Hory (Žďár nad Sáz., 2003) nebo Zpěvník horáckých písní po lidech sebraných Míly Brtníka (Jihlava, 2003). Ze starších sbírek můžeme jmenovat především Horácký zpěvník Vratislava Bělíka (Havl. Brod 1954) a Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně Bohuslava Pernici (Havl. Brod 1952).
Na českém Horácku představují největší sbírky Holasovy České národní písně a tance (1910), díl V. a III. Díl monografie Chrudimsko a Nasavrcko (1912). Snad se brzo dočkáme i nových vydání českých horáckých písní.
K charakteristickým rysům horácké písně je střídavý takt u tanečních písní, především na severním moravském Horácku a ve východočeském Horácku. Tance, které se na takové písně tančily, jsou označovány "směsek" nebo "mateník" nebo "tanec přes nohu".
Dalším častým typem jsou třídobé takty buď ve valčíkovém rytmu (tajč) nebo v obřadní menuetové podobě. Těmto tancům se na Horácku říkalo "hanácká", "vláčitá" apod.
Útvarem, charakteristickým pro Horácko i pro sousední regiony - Brněnsko, jižní Čechy - je zpěvní "kolo". O přestávce u muziky se otáčely ženy (ale nezřídka i muži nebo všichni společně) za zpěvu různých písní v kole a podle charakteru písně volily i druh kroku, běhu nebo skákání. V tu dobu hudba odpočívala.


Autor: Mgr. Jan Kuča




 

Fotogalerie

 

Komentáře

 
 
Vysočina Tourism, příspěvková organizace
Na Stoupách 3
P.O.BOX 85
586 01 Jihlava
IČO: 28263693
webmaster@vysocinatourism.cz
www.vysocinatourism.cz
  
O Vysočině  Co vidět  Co dělat  Co se děje  Kde přespat  
Vysočina
Propagační materiály
Lidová kultura
Osobnosti Vysočiny
NEJ Vysočiny
Aktuality
Aktuality archiv
Partneři
Informační centra
Virtuálně
Geohra
Propagační materiály archiv
Turistické noviny
Mobilní turistická aplikace
Materiály cizojazyčné
Film Vysočina
Aplikace Cyklovýlety
Historie
Příroda
Města
Muzea a galerie
Rozhledny
Atraktivity pro děti
Pivovarnictví
Tipy na výlet
V létě
V zimě

        

Spolufinancováno Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.