Nejstarší sporné písemné zprávy o Židech ve Velkém Meziříčí se vztahují k letům 1497 a 1518. První nezpochybněná patří až k roku 1636. Početnost židovské komunity různě kolísala nejvyššího počtu 1116 však dosáhla v polovině 19. století, což byla asi čtvrtina všeho obyvatelstva města. Od těch dob jejich počet klesal až na 76 v roce 1930.
Až do roku 1850 měla židovská obec vlastní politickou správu. V následujícím roce (1851) došlo ke sloučení židovské obce s městem v jednu politickou jednotku. Židovská náboženská obec však zůstala. K rychlému úbytku židovského obyvatelstva dochází na přelomu 19. a 20. století. Vedle neutěšených ekonomických poměrů k tomu nepochybně přispěla i nešťastná rodina Hilsnerova, která našla útočiště ve Velkém Meziříčí, ve staré synagoze, což bylo příčinou výtržností a útoků na židovské obyvatelstvo. Vyvrcholením tragického osudu židovského obyvatelstva ve Velkém Meziříčí se stal 14. květen 1942, kdy bylo ze starého nádraží deportováno přes sběrnou stanici Třebíč do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů 71 zdejších Židů a 58 z okolí. Z nich se zpět vrátilo jen 7.
Turistické informační centrum594 01 Velké Meziříčí Radnická 29/1
tel.: +420 566 781 047, +420 566 781 046
e-mail:
ic@mestovm.cz Odkaz na více informací