Jezdecká stezka MAŘÍŽ - GOLČŮV JENÍKOV (červená)

226 km

Maříž - Cizkrajov - Chlumec - Nová Říše - Bohuslavice - Dyjice - Telč - Vanov - Lhotka - Řásná - Řídelov - hrad Roštejn - Hodice - Třešť - Dolní Cerekev - Nový Rychnov - Křemešník - Proseč pod Křemešníkem - Rybníček - Onšovice - Želiv - Vitice - Jiřice - Světlice - Čejov - Lipnice nad Sázavou - Horní Pohleď - Lučice - Pelestrovská hospůdka - Kráty - Jilem - Vepříkov - Leškovice - Vilémov - Golčův Jeníkov

Trasa vychází z Jezdecké stanice OÁZA v Maříži, vede na hráz Zámeckého rybníka a následně stoupá po okraji březového hájku (nepoužívaná stará cesta s travnatým okrajem a prořezanými větvemi pro průjezd jezdce s koněm) k bývalému PS útvaru na okraji Maříže. (Upozornění: část trasy vede mezi školkou stříbrných smrčků, je proto nutné, aby se koně pohybovali v řadě za sebou a neopouštěli vyznačenou cestu). Po kolmém překonání silnice vedoucí na hraniční přechod Fratres stezka pokračuje polním úvozem až k Rapolecké cestě, s částečně kamenitým povrchem, která pozvolna stoupá až k silnici vedoucí z Maříže do Slavětína. Stezka zatáčí doprava a pokračuje po silnici až k začátku lesa, který mají jezdci po levé ruce. Zde stezka opouští silnici, odbočuje na výraznou lesní cestu a přes vrcholek Šibeničního vrchu neboli Kalvárie (603 metrů) přechází na luční cestu vedoucí na horní okraj obce Chvaletín.
Za hrází rybníčka nad Chvaletínem se nachází jezdecký rozcestník. Jedna z dálkových červených tras odtud pokračuje doprava do vsi a poté přes Janov, Plačovice, Lubnici, Polici a Jiratice k mlýnům na řece Želetavce.
Trasa do Golčova Jeníkova naopak zatáčí doleva na polní cestu, kterou vede až k silnici vedoucí ze Slavonic do Jemnice. Stezka zde zatáčí doprava a pokračuje po silnici (možno jet také průsekem vlevo od silnice) až k výraznému rozcestí. Jezdecká trasa tady odbočuje doleva a po lesní cestě stoupá k Montserratu, lesnímu kostelu s Černou madonou. U této zmenšené kopie španělského poutního místa stezka odbočuje doleva a po dlouhé polní cestě pokračuje k obci Cizkrajov (věž kostela je už od začátku polního úseku dobře viditelná). V Cizkrajově je možné využít služeb JEZDECKÉ STANICE ANDREJSŮV STATEK, popřípadě zde nechat koně a ubytovat se v penzionu s úvazištěm Selský dvůr, nebo v Penzionu u Bělohoubků.
Další část stezky vede po silničním mostě přes Bolíkovský potok a serpentinami do vlastní obce. Před penzionem Selský dvůr stezka zatáčí doprava a prolukou mezi domy pokračuje na konec zahrad, kde záhumenkovou cestou klesá až na konec Cizkrajova. Za rybníčkem stezka pokračuje po silnici vedoucí na Peč, z níž v kopci odbočuje doprava na dlouhou polní cestu. Jezdecká stezka, spolu se žlutou turistickou trasou, za polem vstupuje do lesíku, přechází železniční přejezd a po krátkém lučním úseku opět pokračuje polní cestou na okraj Urbanče. Před vjezdem do obce se stezka stáčí doprava, opět překračuje trať a po projetí lesa na úpatí Urbanečského kopce (upozornění: v tomto úseku je cesta zpevněna štěrkem) se opět mění v polní cestu. Na křižovatce u božích muk červená jezdecká trasa odbočuje doprava a polní cestou pokračuje k Hejbalovu mlýnu. Po panelovém mostě bez zábradlí přechází tok Moravské Dyje, lesní úvozovou cestou vystoupá k silnici a za ní pokračuje polní cestou k Chlumci. Při průjezdu obcí stezka po pravé straně míjí areál JEZDECKÉ STANICE STÁJ MALKOVSKÁ a u rozcestí s křížem odbočuje na dlouhou polní cestu, která vede až k lesní křižovatce pod Vlažínským kopcem.
Za silnicí, která vede z Jemnice do Dačic, stezka pokračuje přes Třebětický vrch (608 metrů). V Dobrohošťském lese míjí stezka studánku s pitnou vodou a Modřínovou alejí pokračuje až k lesní cestě, která stoupá k silnici vedoucí z Budíškovic do Dačic. Pod hájovnou Zavadilka stezka přechází napříč přes silnici a lesním průsekem vystoupí k výrazné lesní cestě, po které stoupá na vrchol Zelené hory (619 metrů). Zbytky hradních valů tady připomínají zaniklý hrad Krumvald.
Po přejezdu přes hřebeny kopců stezka zvolna klesá k asfaltové silnici a u odbočky na Budíškovice zatáčí na zpevněnou lesní cestu, která vede do Sosnového lesa. Na tomto rozcestí je možné odbočit na zelenou dálkovou jezdeckou stezku, která vede přes Proseč pod Křemešníkem až do Litohoště.
Červená jezdecká stezka zatáčí doprava a lesní cestou stoupá až na vrchol kopce Bába (665 metrů). Následně míjí kapličku U Jána a historickou bukovou alejí vede k rozcestí pod vysílačem, které nese název Nad Jersicemi. Od jezdeckého rozcestníku odbočuje modrá jezdecká trasa, která vede přes Bohuslavice, hrad Sádek a Střítež u Třebíče do Dukovan.
Červená stezka odbočuje před plotem vysílače doleva a po tzv. Umrlčí cestě (kudy se zesnulí z Jersic vozívali na hřbitov v Horní Slatině) sestupuje serpentinami na lesní cestu, která po úbočí kopců vede mezi poli k malému rybníčku a následně pokračuje až do Červeného hrádku. Zde míjí ostroh se zaniklou tvrzí a po silnici stoupá až na vrchol stráně, pod níž se leskne hladina Mlýnského rybníka.
Po lesní vrstevnici jezdecká stezka klesá do Červeného hrádku, kde míjí ostroh se zaniklou tvrzí a po silnici stoupá až na vrchol stráně, pod níž se leskne hladina Mlýnského rybníka. Jezdecká stezka z asfaltového povrchu odbočuje doleva na cestu, která mírnou pravotočivou zatáčkou sestupuje do Červenohrádeckého údolí, oblíbeného místo procházek básníka Otokara Březiny. Nad tokem říčky Vápovky (kterou mají jezdci po levé ruce) pokračuje k rozcestí v lokalitě Pazderna. Za malým potůčkem, který stéká ze stráně přes cestu, jezdecká trasa pokračuje rovně na louku, za kterou už začínají první rodinné domky obce Nová Říše. Stezka se zde stáčí doleva mezi domy a vede kolem jezdeckého rozcestníku, umístěného na sloupu u silnice vedoucí z Krasonic do Nové Říše.
Za silnicí stezka pokračuje ve směru na Želetavu. Jezdcům se přitom po levé ruce nabízí krásný pohled na zadní trakt novoříšského kostela sv. Petra a Pavla, kapli sv. Anny a areál premonstrátského kláštera. Zájemci o historii si mohou objednat jeho prohlídku, a to včetně návštěvy klášterní knihovny. Rostlinné motivy ze zdejšího herbáře nese i tzv. ?Novoříšská keramika, kterou si lze zakoupit v prodejně na návsi. Nedaleko se také nachází kovárna Pavla Krajíčka, který je pro celý kraj vyhlášeným podkovářem.
Před koncem obce stezka zatáčí na polní cestu, která i nadále kopíruje tok Vápovky. Zprava míjí stráň, pod kterou se choulí poslední domky, zleva mají jezdci nejprve louky pod klášterem a následně i rozlehlý rybník. (Upozornění: jezdecká stezka vede kolem přepadu z rybníka, kde bývá poměrně výrazný hluk padající vody). Cesta se zde mění v lesní pěšinu, která vede po úbočí stráně nad potokem a připomíná dobu, kdy tudy chodívali do Bohuslavic mniši z novoříšského kláštera.
Lesní stezka končí pravotočivou zatáčkou, u které se na vzrostlém smrku nachází jezdecký rozcestník. V tomto místě se červená jezdecká trasa spojuje s modrou, která přichází po silnici zprava. Souběh obou tras pokračuje přes silniční most nad Vápovkou a míří na náves, z níž vede žlutě značená odbočka k JEZDECKÉ STANICI HOSPODÁŘSKÝ DVŮR BOHUSLAVICE.
Obě stezky obcházejí zleva požární nádrž a záhumenkovou cestou mezi domky opouštějí obec. Po překonání silnice ze Staré Říše do Nové Říše souběh jezdeckých tras vstupuje do lesa Borovíčko a lesní cestou stoupá k osamělému domku se zahradou. Před ním stezka uhýbá doleva, kde jezdci po levé ruce míjí historický kříž, a ústí na kamenitou polní cestu. Po ní pokračuje doprava. Po mírném stoupání končí les po pravé ruce a stezka dál pokračuje mezi loukami a poli, přetíná rozcestí polních cest a pokračuje ve stále stejném směru mezi loukami až k začátku lesa pod Vápovickou horou (628 metrů). Zde se kdysi nacházelo keltské hradiště Chrástov (Křástov), jehož energetický otisk je v lese dodnes cítit. Zpočátku vede stezka po travnaté cestě mezi loukou (kterou mají jezdci po pravé ruce) a okrajem lesa. V místě, kde se zleva připojuje další lesní cesta, přechází travnatý povrch stezky v hlinito-štěrkový. Jezdci po něm pokračují po úbočí Vápovické hory a v hlubokém údolí po levé straně míjí vodní nádrž Nová Říše, která však ze stezky není vidět a vzhledem k pásmu hygienické ochrany I. stupně je přístup k vodě zakázán.
Štěrková lesní cesta klesá až k silničnímu mostu přes Olšanský potok, za kterým souběh jezdeckých tras odbočuje doprava na pružnou lesní cestu. Na rozcestí lesních cest se nachází jezdecký rozcestník Olšanský les. Zatímco modrá trasa pokračuje v přímém směru do hloubi lesa, červená stezka se zde odpojuje, stáčí se doleva a příjemnou lesní cestou pokračuje až k rozcestí u Vývozního rybníka. Za nevelkou loučkou je v mezeře mezi stromy vidět místo, kde je přístup k vodě pozvolný a dno písčité. Koně se zde mohou bez obav napojit a zchladit si ve vodě nohy.
Rozsáhlý lesní komplex, který se nachází mezi Rozsíčkami a Starou Říší je bývalým bojištěm, kde se roku 1468 srazila vojska Jiřího z Poděbrad s ozbrojenci Zdeňka Šternberského, spřízněnce krále Matyáše Korvína. Nalezené podkovy, šípy, ostruhy a hroty oštěpů a kopí jsou nyní umístěny v jihlavském muzeu.
Podél rybníka jezdecká stezka pokračuje asfaltovou lesní cestou, která na rozcestí za rybníkem odbočuje doprava k hájence Kozinec. Stezka však pokračuje po lesní cestě rovně a za loukou, kterou mají jezdci po levé ruce, se stáčí doprava proti kopci. Na vrcholu stoupání zůstává les jezdcům pouze po pravé ruce, zatímco vlevo mají dobytčí pastviny s památnými stromy a parkovými dřevinami, které zde nechali vysázet poslední majitelé telčského zámku. Podél elektrického ohradníku stezka pokračuje až na začátek bývalého panského dvora, dnešní obce Rozsíčky s památkově chráněnou barokní fořtovnou. Trasa jezdecké stezky obchází po vnější straně budovu zemědělského areálu (bývalého panského hřebčína), za kterou se stáčí doleva na louku, po jejíž horní hraně pokračuje velkým pravotočivým obloukem až k pásmu keřů v blízkosti hráze Nového rybníka. Ten jezdci míjí vlevo a úvozovou lesní cestou pokračují až k mělkému brodu, za kterým stezka vyjíždí do prostoru rozlehlé stráně s lučním porostem. Po pravé hraně louky stezka pokračuje až na polní cestu, která se stáčí doleva a mezi polem a mezí pokračuje až k silničce u obce Dyjice. Kdo by se vydal po asfaltu doprava k Dyjičce, brzy by po pravé straně našel kapličku a studánku v lokalitě U Loužku, jejíž nevysychající pramen léčí oční choroby.
Jezdecká stezka však naopak vede po silničce doprava a za prvním dyjickým domem odbočuje ostře vpravo na kamenitou úvozovou cestu, která pod korunami vzrostlých stromů klesá na louku u řeky Dyje. (Upozornění: na konci louky čeká jezdce bezpečný, písčitý brod přes Moravskou Dyji, která v těchto místech připomíná spíše potok. Vyšší stav vody zde bývá pouze v jarních měsících).
Za brodem se stezka stáčí přes úzkou louku doprava a jako polní cesta začíná stoupat kolem tzv. Mlékárenských rybníčků (které mají jezdci po své levé ruce) až k areálu zemědělského družstva na okraji Telče. Stezka celý areál obchází po jeho pravé straně, kde vede pěšinou mezi polem a plotem až k bytovým domům, kde zahýbá kolem garáží doleva a pokračuje na silnici vedoucí z Jihlavy do Telče. (Upozornění: v zatáčce koně překonávají také železniční přejezd, za kterém je nutné zahnout doprava). Klidnými ulicemi na západním okraji Telče stezka prochází až k polní cestě, která stoupá mezi poli až k modelářskému letišti v lokalitě Na Mokrovcích. (Upozornění: trasa vede přímo po kraji modelářského letiště, kde je zejména o víkendech nutné počítat s hlukem, který letecké modely vydávají). U domku vedle letiště stezka přejde napříč přes silnici, zahne doleva a začne klesat po trvalém lučním porostu k rybníku Roštejnu (jezdci mají přitom po levé ruce silnici vedoucí z Hodic do Telče). Na konci louky stezka prochází přes rybniční hráz a v místech, kde končí Telč, přechází napříč přes silnici a dostává se k odpočívadlu s jezdeckým a turistickým rozcestníkem. Odtud stezka pokračuje doprava na polní cestu lemovanou stromořadím, která nejprve vede rovnoběžně se silnicí, a poté se stáčí doleva a přes Panské nivy vede k lokalitě Lipky. U jezdeckého rozcestníku začíná žlutě značená jezdecká stezka vedoucí přes Krahulčí do Borovné, v jejíž blízkosti se napojuje na zelenou jezdeckou stezku Litohošť - Sosnový les.
Červená trasa pokračuje do Luhu u Telče, kterým prochází v souběhu s turistickou značkou a stoupá lesní cestou ke kapli sv. Karla, postavené na památku záchrany života hraběte Karla Jáchyma Slavaty, který zde během lovu v předvečer své svatby spadl do vlčí jámy. Odtud jezdecká stezka vede polní cestou v přímém směru až do Vanova, kde se stáčí doleva na silnici, po které stoupá až k lesní cestě vedoucí k chatové osadě u Svatojánského rybníka. Za jeho hrází začíná polní cesta stoupat k silnici z Řásné do Mrákotína. Jezdecká stezka ji přechází napříč a pokračuje mezi lesem a polem na polní cestu, která zahýbá doleva do obce Lhotka.
V obci dávných kameníků, kteří v podhradí Štamberka zpracovávali kvalitní mrákotínskou žulu, jezdecká stezka prochází po silnici a během stoupání míjí celoročně otevřenou restauraci a penzion Pod Štamberkem. Nad ní se nachází jezdecký rozcestník, u kterého začíná žlutě značená jezdecká trasa vedoucí přes hráz rybníka Horní Mrzatec na Čejkovnu, kde se připojuje k zelené jezdecké trase vedoucí na vrchol Javořice.
Červená jezdecká stezka u rozcestníku odbočuje doprava a za posledními domy začíná prudce stoupat do lesnaté stráně (je na zvážení každého z jezdců, zda koně po dobu náročného výstupu raději nepovede na ruce). Pod vrcholem kopce (Vrch, 726 metrů) označená pěšina zatáčí doleva na lesní cestu, která vzrostlým smrkovým lesem vede až ke zřícenině hradu Štamberka (původně Šternberka). V blízkosti hradu je zřízeno úvaziště v podobě menší ohrady (pro hruba 5 koní), takže není problém si zde odpočinout a prohlédnout si zbytky původního templářského hradu, zničeného husitskými vojsky Jana Hvězdy z Vícemilic. Pod zbytky hradních zdí se v bukovém porostu nachází tzv. kamenné moře, typická ukázka balvanového proudu, který vznikl mrazovým zvětráváním a postupným rozpadem žulových skal v době ledové.
V souběhu s modrou turistickou značkou jezdecká trasa pokračuje lesem a v blízkosti lomu se stáčí na lesní cestu, která zvolna klesá po druhém úbočí kopce. Jezdecká stezka však brzy odbočuje doleva na výraznou luční cestu, částečně lemovanou pásy keřů a stromů, která se velkým obloukem stáčí doprava a úvozovou cestou klesá na začátek obce Řásná. Zde mohou koně přenocovat hned ve dvou jezdeckých stanicích. Rozsáhlé dobytčí pastviny nabízí JEZDECKÁ STANICE DEPESCHE, vazné ustájení je k dispozici v JEZDECKÉ STANICI MARLENKA. Náročnější jezdci mohou přenocovat v turistické ubytovně, nebo některém z penzionů (Čtyřlístek, Sluníčko, Pařezáček), stravování nabízí penzion a restaurace U Kolářů.
Z Řásné vede stezka nejprve po silnici ve směru na Velkopařezitý rybník. Na vrcholu stoupání se však stáčí doprava na polní cestu vedoucí po levém břehu Plodového rybníka. Ráj rybářů však brzy opouští a zarostlým úvozem vede do lesa, kde se připojuje k výrazné lesní cestě, která klesá směrem k Pilnému rybníku (kde byl roku 1832 zřízen jeden ze dvou hamrů na telčském panství) a napojuje se na silnici procházející Řídelovem. Před budovou obecního úřadu jezdecká stezka odbočuje doleva na polní cestu, která alejí starých lip zvolna klesá k loukám nad potokem vytékajícím z Pilného rybníka. Jezdce a koně čeká příjemná cesta mezi pastvinami a krajem lesa na Obecním kopci (660 metrů), která nabízí romantický výhled na věž hradu Roštejna, která se zvedá nad lesem na horizontu.
Na konci lesního okraje stezka zatáčí doleva, po mostě překonává potok, který napájí tajuplný rybník Drdák. Podle pověsti prý na zdejším osamoceném mlýně žili první obyvatelé tohoto kraje, označení jako poustevníci a později mlýn získal právo rytířské. Jezdecká stezka však pokračuje mezi loukami s pasoucím se dobytkem až k vysokému dřevěnému hrazení Roštejnské obory. (Upozornění: mezi Řídelovem a Roštejnskou oborou se nacházejí dobytčí pastviny chráněné elektrickým ohradníkem.)
U obory, za kterou je vidět leskla hladina rybníku Šilhan, stezka zatáčí doleva a podél hrazení pokračuje až na výjezd na louku, kterou na jejím vzdálenějším konci ohraničuje silnice vedoucí z Doupěte do Růžené. Jezdecká stezka zatáčí na silnici doleva a u hájovny z ní opět odbočuje doprava na lesní cestu. Ta nejdříve pozvolna a později strmě stoupá lesnatou strání až k hradu Roštejn. Prochází pod hradem, kde se k ní zleva připojuje modře značená jezdecká stezka ze Světlé pod Javořicí a společný souběh obou tras pokračuje až k vyústění na silnici, z níž odbočují k nevelké ohradě, zřízené jako úvaziště pro koně jezdců, kteří chtějí navštívit hrad (Roštejn nabízí nejen možnost prohlídek, ale také drobného občerstvení).
Za ohradou souběh obou tras pokračuje společně se zelenou a modrou turistickou značkou po lesní cestě, která zvolna klesá k silnici vedoucí z Třeštic do Růžené. Tu obě stezky přejíždějí napříč a lesní pěšinou pokračují esovitě až k lesu, jehož vnitřním okrajem pokračují až k louce. Luční pěšinou vedou obě trasy v přímém směru do protilehlého lesa pod kopcem Kratizna (638,7 metru). Za rozcestím s posezením a turistickým rozcestníkem obě stezky dál pokračují lesní cestou k objektu bývalé hájovny, vystoupají na kraj lesa a mezi poli začínají klesat až k silnici vedoucí do obce Hodice. Souběh obou tras pokračuje po silnici až ke křižovatce u obecního úřadu. Zatímco modře značená jezdecká stezka pokračuje dál k Janovskému rybníku (kde jezdecký rozcestník upozorňuje na žlutě značenou odbočku k JEZDECKÉ STANICI JANOV), červená trasa odbočuje doprava a po silnici vedoucí z Telče do Třeště stoupá až na horní konec obce. U JEZDECKÉ STANICE STÁJ MAJK stezka opouští silnici, stáčí se doleva a polní cestou schází po druhé straně kopce až k hrázi rybníka Valcha (též Horní Valcha).
Jezdecká stezka pokračuje přímo po hrázi až k betonové lávce přes přepad z rybníka. (Upozornění: za hrází rybníka čeká koně zhruba tři metry dlouhá betonová lávka, která má z jedné strany robustní stavidlo a z druhé strany kovové zábradlí. Lávka je bezpečná, koně však může lekat zvuk padající vody.) V případě, že by koně odmítli lávku přejít, bylo by se nutné vrátit zpátky ve směru na Roštejn, odbočit přes pole k obci Čeňkov a do Třeště dojít po silnici).
Za lávkou pokračuje stezka pěšinou vyšlapanou uprostřed pole (značka je na sloupu). Na začátku zahrádek stezka odbočuje doleva na polní cestu, která vede na okraj Třeště. Jezdecký rozcestník na topolu pod fotbalovým hřištěm upozorňuje na žlutě značenou odbočku k JEZDECKÉ STANICI POKR (na rozcestnících uvedena jako Třešť I), která se nachází na konci zahrádkářské kolonie.
Červená trasa pokračuje stále na sever, za budovou zemědělského družstva přetíná silnici vedoucí z Čeňkova do Třeště a po okraji polí vede k další silnici, která tentokrát do Třeště přichází od Batelova. Jezdecký rozcestník na lípě u silnice upozorňuje na začátek žlutě značené odbočky k JEZDECKÉ STANICI JEZDECKÝ KLUB TŘEŠŤ (na rozcestníku uvedena jako Třešť II). Žlutá trasa se za prvními domy stáčí doleva na pěšinu, která vede podél plotu soukromé zahrady na louku. Zde se stáčí doprava a klesá až k zadní bráně areálu jezdecké stanice.
Červená trasa přechází silnici a ve stále stejném směru pokračuje po polní cestě na úbočí kopce Kaz (638 metrů) až k louce u Zákotského rybníka (lokalita Bukovské rybníčky) nedaleko obce Nová Buková. Stezka obchází rybník zprava a jako luční cesta pokračuje podél oplocené lesní školky až k místu, kde začíná souvislý lesní porost. Tady se stezka stáčí doprava na travnatou lesní cestu, po které stoupá šikmo vzhůru do jehličnatého lesa, za kterým se nachází Jezdovické rašeliniště. Trasa stezky prochází v blízkosti březové aleje skrze velkou křižovatku a pokračuje lesem až k silnici vedoucí z Jezdovic do Spělova (je zde umístěn turistický rozcestník Na Pařezitém). Společně se zelenou turistickou značkou tuto silnici přechází napříč a pokračuje polní cestou vzhůru do kopce. Po levé ruce jezdci míjí les s poškozeným křížem, v dalším úseku lemuje tuto cestu po levé straně pás hustých křovisek. V místě, kde polní cesta zatáčí doprava, upozorňují zvětšené značky na to, že pěší i jezdecká stezka pokračují rovně pěšinou, která přes úzký pruh pole vede do lesíka na vrcholu kopce. Lesíkem už stezka pokračuje opět jako výrazná polní cesta, která na druhé straně kopce klesá až na začátek obce Dolní Cerekev.
Na začátku zástavby stezka přechází po silničním mostě řeku Jihlavu a překonává železniční trať a dostává se až k rušné silnici vedoucí z Kostelce do Rohozné. Silnici přechází napříč a klidnou ulicí se zúženým profilem pokračuje k požární nádrži. Tu jezdci minou po své levé ruce a pokračují rovně až k jezdeckému rozcestníku na konci zástavby. Zatímco po silnici žlutě značená odbočka pokračuje až k JEZDECKÉ STANICI RANČ OSTROV, červená trasa asfalt opouští a vede dlouhou polní cestou až na začátek rozsáhlého lesního komplexu pod Čeřínkem. V souběhu se žlutou turistickou značkou stezka stoupá výraznou lesní cestou kolem chaty u zatopeného lomu a nad rozcestím lesních cest pokračuje úvozem až k vrcholovému souběhu se silnicí vedoucí od Horních Hutí. Z tohoto místa je Jihlava vzdálená 20 km, Nový Rychnov 3 km, vrchol Křemešníku 9 km a náměstí v Pelhřimově 18 km.
Zpočátku stezka vede rovně po výrazné lesní cestě. Z ní však na nejbližším rozcestí odbočuje šikmo doprava mezi smrčky a pokračuje dlouhým klikatým sestupem až k výjezdu na louky nad Dolními Hutěmi, které jsou odtud vzdáleny necelý kilometr jízdy. Jezdecká stezka vede nejprve luční cestou po okraji lesa (který jezdci mají po pravé ruce), následně se stáčí šikmo doleva a vede napříč rozlehlými loukami (první značka je umístěna na rozvodné skříni u sloupu elektrického vedení a další na stromech úvozové cesty). Hlubokým zaříznutým úvozem stezka vstupuje do Dolních Hutí, v souběhu s modrou turistickou značkou míjí starý kříž pod lipami, a za rybníčkem ležícím na Dolnohuťském potoku se od modré pěší značky opět odpojuje a podél chat začíná stoupat doprava do kopce.
Za poslední chatou stezka odbočuje doleva do lesa a dál stoupá lesní cestou až pod vrchol, kde se spojuje s červenou pěší trasou a pokračuje po Naučné stezce Čertův hrádek. Vlastní vrchol s Čertovým hrádkem (714 metrů) zůstává vzdálený necelých 400 metrů vlevo, ale je k němu možné dojet po turistické značce. Od turistického rozcestníku stezka začíná sestupovat po druhé straně kopce a po 450 metrech odbočuje na křižovatce na výraznější lesní cestu. Po ní pokračuje stále dolů k asfaltové lesní silnici, na které zatáčí doleva. Po 300 metrech stezka asfaltový povrch opouští a uhýbá doprava do lesního průseku. Na jeho konci zatáčí doleva a klesá méně výraznou, ale poměrně strmou lesní cestou až k závoře. Za ní následuje krátký úsek po lesní cestě, která bývá často podmáčená a ústí na rozlehlou louku (doleva podél plotu hájenky je možné dojet k lokalitě Hradiště-Šance). Jezdecká stezka však stoupá loukou podél úvozové cesty a následně podél okraje lesa (zarostlý úvoz i les mají jezdci stále po své levé ruce). Od špice lesa už vede výrazná luční cesta směrem dolů k silnici, za kterou jsou vidět domky patřící k samotě Hamry a hráz rybníka.
Stezka nejprve zatáčí doprava na silnici, z níž zhruba po 160 metrech odbočuje doleva na most přes říčku Rohoznou, a po luční cestě míří ke skupince stromů na okraji pole (loukou pod silnicí nelze projet kvůli rozsáhlému podmáčení). Jezdecká stezka proto vede kolem vzrostlé břízy na okraj pole, lemovaného zprava lesíkem. Úsek mezi lesíkem a krajem pole by jezdci měli projíždět v zástupu za sebou a za posledními stromy sjet doprava dolů na louku. Další část stezky vede loukou podél výrazného pásu křovisek, který mají jezdci po své levé ruce až do místa, kde je možné po mostku přejet přes potok a dál pokračovat na konec louky (potok zůstává po zbytek cesty jezdcům po jejich pravé ruce). V tomto úseku už jsou v louce výrazně vyježděné koleje, které přecházejí v luční cestu vedoucí kamenitým úvozem na vrchol mírného stoupání a následně klesající až na okraj Nového Rychnova. Po vjezdu na asfalt koně pokračují směrem k centru městyse, kde se v oranžově natřeném domě po pravé straně silnice nachází JEZDECKÁ STANICE RANČ HVĚZDA.
Od jezdecké stanice pokračuje trasa podél spodní strany náměstí a za kostelem se napojuje na červenou turistickou značku. (Upozornění: další část průjezdu Novým Rychnovem vede po frekventované silnici, která je poměrně úzká a díky zatáčkám i špatně přehledná a vyžaduje od jezdců zvýšenou míru opatrnosti). Stezka vede kolem budovy Jednoty, u Pivovarského rybníka se stáčí doprava a začíná mírně stoupat podél hřbitova. Na konci městyse míjí pastvinu pro koně s elektrickým ohradníkem a pokračuje po silnici vedoucí do Vyskytné. Z ní se, stejně jako červená turistická značka, stáčí po krátkém rovném úseku doleva na luční cestu, přechází most (značka je umístěna na kovovém zábradlí) a luční cestou pokračuje podél pásu keřů k lesu. Po lesní cestě stezka pokračuje dál ve stále stejném směru až k brodu přes potok. (Upozornění: přestože se jedná o pěší trasu a jezdeckou stezku, zejména o víkendech se zde pohybuje poměrně velké množství cyklistů a motorkářů. Přes brod je možné koně převést na ruce, jezdci zde mají k dispozici částečně rozpadlou, ale funkční lávku). Díky motorkám a kolům bývá brod často rozježděný a rozbahněný, ale je mělký a má pevné dno).
Poměrně úzká stezka za brodem se za zatáčkou zvětšuje na klasickou šířku lesní cesty, která se velkým obloukem stáčí doprava a stoupá smrkovým lesem s příměsí buku až ke křižovatce na okraji lesa. Dál koně a jezdci pokračují lesním průsekem, dlouhým 1 200 metrů a stoupají částečně kamenitou lesní cestou k silnici, za kterou pokračují ve stejném směru k lesní křižovatce. Odkud stezka pokračuje ve stále stejném směru dál. (Upozornění: v místě, kde ji po stranách lemují mladé smrky, je potřeba zvýšené opatrnosti. Travnatý povrch stezky je zde plný nerovností a za vlhka mohou koně uklouznout na kameni nebo kořenu). Lesní průsek poté pokračuje vzrostlým lesem, protíná dvě výraznější lesní cesty a nakonec zatáčí doleva na výraznou lesní cestu, která stoupá k lesní silnici. Zde již jezdecká stezka vede v souběhu s modrou turistickou značkou. Za silnicí souběh obou tras pokračuje strmým lesním průsekem až na vrchol kopce Křemešník (765 metrů), kde jezdecká stezka vede kolem ambitů poutního kostela Nejsvětější Trojice a jezdci mají po své levé ruce budovu hotelu Křemešník.
Na balvanitém hřebenu severně od vrcholu se nachází přírodní rezervace s výskytem chráněných rostlinných druhů. Roste zde mimo jiné kyčelnice devítilistá a cibulkonosná, samorostlík klasnatý, svízel vonný, bažanka vytrvalá a kokořík vonný. Zdejší smíšené lesy podhorského typu jsou domovem více než 300 druhů motýlů, žije zde také sýc rousný, datel černý a ve skalách hnízdí výr velký. Hojná je i veverka obecná a plšík lískový.
Barokní kostel Nejsvětější trojice stojí na místě původní dřevěné kaple z roku 1555. Pověsti o ochranných účincích zdejší léčivé vody sem přiváděly velké množství poutníků. V době epidemie cholery se jejich počet pohyboval dokonce v tisících. Voda z periodického pramene (tzv. Zlaté studánky) pod křížovou cestou je slabě radioaktivní a díky nepatrnému obsahu stříbra se nekazí, takže si ji s sebou brávali i námořníci na daleké plavby. Za zdejší kapličkou se nacházela poustevna, v níž žilo několik poustevníků z řádu Ivanitů. Ostatky nejznámějšího z nich, Jiřího Mrňávka, jsou uloženy v Kapli mrtvých poblíž poutního kostela. Za kostelem jezdecká stezka prochází kolem pseudogotického Větrného zámku, který si zde nechal postavit sochař a medailér Josef Šejnost.
Z vrcholu Křemešníku sestupuje červená jezdecká trasa nejprve samostatně, u kapličky se připojuje k souběhu červené a zelené pěší trasy a spolu s nimi pokračuje až k tábořišti na Slunečné pasece. Zde se také připojuje zelená jezdecká stezka, která spolu s červenou trasou pokračuje vzhůru lesem a následně po asfaltové silnici mezi koňskými pastvinami do Proseče pod Křemešníkem. Souběh obou jezdeckých tras končí v místě rozcestníku před JEZDECKOU STANICÍ PROSEČ POD KŘEMEŠNÍKEM.
Zatímco zelená jezdecká stezka pokračuje v přímém směru dál do obce, červená jezdecká stezka se stáčí doprava, přechází silnici a zahýbá doprava k areálu zemědělského družstva. Ten zůstává jezdcům po pravé ruce a jezdecká stezka pokračuje polní cestou mezi pastvinami. (Upozornění: koně by měli být zvyklí na přítomnost krav, protože poměrně dlouhý úsek jezdecké stezky lemují z obou stran dobytčí pastviny s elektrickými ohradníky.)
Na mírném návrší jezdecká stezka zahýbá výrazně doleva a podél hrany lesa pokračuje velkým obloukem až na jeho konec. Odtud vede jako hlinitopísčitá cesta mezi poli až k začátku asfaltové silničky lemované křovinami, po které zhruba 600 metrů pokračuje do Plevnice. Na spodním konci obce stezka zahýbá doprava na travnatou cestu mezi poli, která stoupá kolem urostlých solitérních stromů s kovovým křížem uprostřed. Na rozcestí, kde travnatá cesta pokračuje k osamělému statku, se jezdecká stezka stáčí doprava a pokračuje jako úvozová polní cesta lemovaná řídkým porostem stromů až k okraji obce Olešná. Po okraji areálu zemědělského družstva stezka pokračuje směrem k obci, za mostkem se stáčí doprava na státní silnici Pelhřimov-Jihlava. Po krátkém stoupání odbočuje z frekventované silnice doleva na komunikaci spojující Olešnou a Chvojnov. V místě odbočení se nachází jezdecký rozcestník, který také ukazuje žlutě značenou odbočku k JEZDECKÉ STANICI RANČ OLEŠNÁ, která se nachází na protější straně silnice.
Po této klidné asfaltové komunikaci, kterou ve velké části úseku lemuje udržovaná louka, koně pokračují 1 200 metrů na začátek obce Chvojnov. Za prvním statkem jezdecká stezka odbočuje ze silnice na kamenitou úvozovou cestu, která se velkým obloukem stáčí doprava a pokračuje mezi polem a strání porostlou stromy. Péče zdejších hospodářů je znát na udržované studánce a lavičce citlivě zasazené do zdejší přírody.
Kamenitý úsek této cesty končí v okamžiku, kdy se stezka stáčí doleva k lesu na úbočí Pavlíčkova kopce (621 metrů). Po krátkém klesání jezdecká stezka les opouští a vede pouze po jeho kraji (jezdci ho mají po levé ruce) až k osamělému stavení na křižovatce cest. Zde se stezka stáčí výrazně doprava a podél starého ovocného sadu míří k silnici vedoucí do Rybníčku a Útěchoviček.
Směrové šipky, nalepené na autobusové čekárně z vlnitého plechu, upozorňují jezdce na směr další trasy, která po vjezdu na silnici zatáčí doleva a pokračuje lesem. Po krátkém klesání se lesní cesta stáčí doleva a pokračuje až ke dvěma samotám (Upozornění: pod cestou se nachází ochranné pásmo vodního zdroje, kam je vstup zakázán). Kolem nich stezka i nadále pozvolna klesá k lučnímu rybníčku a studánce, kde se stáčí doleva na louku. Trasa jezdecké stezky vede napříč loukou tak, že jezdci mají po své levé ruce dno potok. Ve stejném směru stezka pokračuje také po vjezdu do lesa, z něhož vychází až u prvního statku obce Rybníček. U křižovatky cest je na kovové lucerně umístěn jezdecký rozcestník. V tomto místě se od červené trasy odpojuje žlutá odbočka, které úvozovou cestou pokračuje doprava k JEZDECKÉ STANICI FARMA RYBNÍČEK.
Červená jezdecká trasa naopak u rozcestníku zatáčí doleva a štěrkovou cestou stoupá až k silnici, kde se stáčí doprava na polní cestu. Mezi poslední zemědělskou usedlostí a skupinou vzrostlých stromů s kovovým křížem uprostřed pokračuje stezka až na začátek louky. Po jejím horním konci vede stará úvozová cesta, lemovaná po obou stranách stromy a keři. Při jejím průjezdu jezdci po levé straně minou starý kříž s reliéfem kalicha a dubové stromořadí, za kterým prosvítá hladina rybníčku.
Dál stezka pokračuje po kolejích vyjetých v louce, kde po levé ruce zůstává jezdcům jako orientační bod nízká travnatá mez. Po krátkém průjezdu lesíkem a dalším travnatým úsekem se stezka zanořuje do lesa, kde se k ní po chvíli připojuje žlutá turistická značka. Souběh jezdecké a pěší trasy končí nad velkým lesním rybníkem (Upozornění: kolem rybníka se cesta mění v pěšinu, koně by se zde měli pohybovat za sebou v zástupu). Zatímco žlutá turistická značka pokračuje k Rohovu mlýnu, který už je z rozcestí dobře viditelný, jezdecká stezka se stáčí doleva a stoupá na konec lesa, kde ve stále stejném směru vede po okraji louky až k dalšímu cípu lesa. Mezi polem a lesem jezdci pokračují po výrazné polní cestě až k silnici, za kterou vjedou na starou cestu lemovanou ovocnými stromy u opuštěné zemědělské usedlosti Dolík.
Jezdecká stezka pokračuje nejprve podél horní hrany lesa (tu mají jezdci po své levé ruce), ale před výjezdem na louku zatáčí doprava na lesní cestu, která klesá k lesní oplocence, podél které se stáčí doleva. Zatímco lesní cesta po krátkém rovném úseku odbočuje zpět do kopce, jezdecká stezka pokračuje v přímém směru po stezce vyšlapané v krátkém travnatém úseku, kterým protéká téměř neznatelný potůček. Na rohu oplocenky jezdecká trasa překonává suchý mělký příkop a hned za ním zatáčí ostře doprava (příkop tak zůstává jezdcům po pravé ruce). Poměrně hustým smrkovým lesem pak stezka klesá až k výrazné lesní cestě, která se stáčí doleva a pokračuje až k okraji lesa. Jako polní cesta pak ve stejném směru pokračuje až ke státní silnici z Pelhřimova Humpolce. Před ní však zatočí kolem hrany lesíka, který mají jezdci po pravé ruce a jako asfaltová silnička pokračuje k mostu přes potok. Zde zahýbá doleva, prochází podjezdem pod státní silnicí a pokračuje až do obce Onšovice. (Upozornění: podjezd je prostorný, široký, ale zvuk rychle projíždějících osobních i nákladních aut nad hlavami koní může působit nepříjemně. Rozhodně je zde třeba při podjíždění zvýšené opatrnosti.)
Na začátku obce, v areálu bývalého zemědělského družstva, se nyní nachází JEZDECKÁ STANICE FARMA ONŠOVICE. Její součástí je i soukromá hospůdka, kde jsou k dispozici čerstvě vyrobené i nakládané domácí sýry s různými příchutěmi a točené pivo.
Od stanice jezdecká stezka stoupá do mírného kopce až na konec obce. V blízkosti státní silnice zatáčí doleva na polní cestu lemovanou stromy, která vede téměř rovnoběžně se silnicí a následně vyústí doleva na silničku vedoucí k obalovně firmy Swietelski. Jezdecká trasa však z asfaltového povrchu uhýbá doleva na polní cestu, která vede mezi loukami a následně podél lesa (který mají jezdci stále po pravé ruce). Vlevo se jezdcům otevírá krásný výhled na údolí hřeben kopců nad vodní nádrží Sedlice.
Jakmile les po pravé ruce končí, polní cesta pokračuje ve stejném směru v podobě vyježděných kolejí až k polím nad Kletečnou. Na konci poslední louky stezka vjíždí mezi stromy na okraji lesa, zahýbá doleva a podél travnaté meze mezi dvěma poli klesá směrem k obci. (Upozornění: horní úsek meze je zarostlý křovinami, koně by proto měli jet v zástupu za sebou krajem pole, cesta nerozšíří.)
Po vjezdu do obce Kletečná se stezka stáčí doprava na silnici, po které pokračuje ke kapličce a budově, ve které je kromě Osadního úřadu města Pelhřimov také místní hostinec. Zde se trasa jezdecké stezky spojuje se zelenou turistickou trasou a po asfaltové silnici stoupá serpentinami na okraj obce (pěší turisté ze silnice odbočují na pěšinu vedoucí kolem hřiště).
Za autobusovou čekárnou jezdecká stezka v krátkém úseku pokračuje po silnici vedoucí z Hvěvkovic do Želivi. V místě, kde se pod starými lipami nachází kříž s reliéfem planoucího srdce, stezka odbočuje doprava na úvozovou cestu. Po ní pokračuje přímo až k malému lesíku, za kterým se nachází osamocený statek s jahodovými plantážemi. Cesta je zde více travnatá a strmě klesá do údolí, kde k ní zleva připojuje žlutá turistická značka. Souběh značení pokračuje pozvolna stoupající lesní cestou až k výraznému lesnímu rozcestí, kde obě trasy odbočují doprava na výraznou lesní cestu. V místech, kde cestu lemují vzrostlé buky, se žlutá turistická značka odpojuje a začíná stoupat doprava, zatímco červená jezdecká trasa pokračuje lesem přímo.
V tomto úseku stoupá jezdecká stezka po výrazné lesní cestě, ze které však pod vrcholem kopce uhýbá ostře doleva a na další lesní cestu, která obloukem zvolna klesá až k rozcestí nad pasekou. Jezdecká stezka zde odbočuje doprava a lesem klesá až na rozcestí u potoka. Zde je potřeba ostře zahnout doleva do souběhu se zelenou pěší turistickou značkou, která vede až k chatové osadě Valcha. Jezdecká stezka zde míjí budovu bývalého mlýna se slunečními hodinami na průčelí a pokračuje mezi chatky, kde se stáčí doprava na zpevněnou lesní cestu, v současné době v několika úsecích zavezenou hrubým štěrkem. Rovný úsek cesty mezi loukou a lesem končí u budovy bývalé valchy, kde se v minulosti ke zpracování ovčího rouna používala chemická metoda macerace koňskou močí. Zde jezdecká stezka opouští turistickou značku, stáčí se doprava po výrazné lesní cestě a začíná stoupat vzhůru. Jako příjemná lesní cesta pak pokračuje dlouhým rovným úsekem, kde se z jednoho místa otevírá krásný pohled do kopcovitých údolí Želivska, která mají ráz horské krajiny.
Na konci tohoto úseku začíná jezdecká stezka klesat pravotočivou zatáčkou na dno dalšího údolí. Za zatáčkou je důležité najít směrovou šipku a včas odbočit doleva na podmáčenou cestu přes mělký potok (Upozornění: tato nezřetelná cesta, která na první pohled připomíná mokřad, cesta bývá často rozježděná od čtyřkolek. Přestože dno je zde pevné, a vody je zde málo, doporučujeme jezdcům, aby tímto obtížným úsekem koně raději převedli na ruce a drželi se značení.) Tento poměrně nepříjemný, ale krátký úsek končí dalším překonáním potoka. Tentokrát je koryto hlubší, ale má pevné a bezpečné břehy a koním nedělá problém ho přeskočit. Za potokem už se stezka mezi smrky dostane na výraznou lesní cestu, po které začne stoupat ze dna údolí až na souběh s polní cestou. Stezka zatočí doleva a úvozovou cestou pokračuje až na okraj obce Vřesník.
Obcí prochází jezdecká stezka kolem Vřesnické hospůdky a následně i kolem zmenšené kopie valchy a větrného mlýna, které jsou umístěny u přepadu z obecního rybníka. Po průjezdu návsí stezka uhýbá mírně doleva a nad zatáčkou spolu se zelenou turistickou trasou odbočuje doleva na polní cestu. Ta prochází kolem několika zahrad, a pak již pokračuje dlouhým travnatým svahem dolů k lesu. Po vjezdu mezi stromy stezka stále ještě klesá, přejíždí most přes potok a esovitým stoupáním se dostává do lesa, který vede až k loukám nad obcí Želiv. (Upozornění: v Želivi vede stezka nejprve klidnou ulicí nad novými rodinnými domky. Ústí však na frekventovanou silnici z Humpolce, kde je důležité dbát na opatrnost.)
Při průjezdu obcí jezdci míjí Smíšené zboží a restauraci Kulturní dům, na velké křižovatce zahnou doleva na most, za kterým pokračují doprava po silnici doprava, kde se nachází prodejna Jednoty a Smíšené zboží. Na vrcholu stoupání se jezdecká stezka odpojí od silnice a podél hřbitovní brány pokračuje do klidných uliček lemujících areál Želivského kláštera. U klášterní brány jezdecká stezka odbočuje doprava na most přes řeku Želivku a podél mohutných starých lip vede k poměrně rušné silnici, za kterou začíná strmě stoupat pěšinou ve stráni až na rozcestí u oplocenky, od kterého stezka pokračuje stále vzhůru a na konci lesa přechází na rozlehlou louku.
Luční cestou mohou koně pokračovat až na vrchol kopce, kterému dominuje opravená kaplička ukrytá mezi stromy. Je to místo nejzápadnějšího bodu stezek kraje Vysočina, kde se trasa stáčí doprava a pokračuje po luční cestě chráněné po levé straně mezí osázenou stromy. U posedu na začátku lesíka jezdecká stezka zahýbá doleva a zvolna stoupá podél dnes již neprůjezdné úvozové cesty, kterou mají jezdci po své levé ruce. Na vrcholu kopce Kalvárie (486 metrů) stezka pokračuje polní cestou s krásnými výhledy do krajiny až k zatáčce lemované topoly. Za posledním z nich se stezka zatáčí doleva na louku, kudy pokračuje šikmo dolů až k výrazné soliterní bříze. Za ní jezdecká trasa odbočuje doprava a luční cestou, kterou po pravé straně lemuje pás stromů a křovin, pokračuje až k vyústění na silnici v obci Vitice. Zde stezka zahýbá doleva na silnici, míjí návesní rybník a na rozcestí s křížem odbočí doprava mezi zemědělské usedlosti, kde se nachází JEZDECKÁ STANICE STÁJ CAPRIOLA.
Od jezdecké stanice stezka pokračuje mírně do kopce nad koňské ohrady, kde zatáčí doprava a jako hlinitopísčitá lesní cesta pokračuje až do obce Lískovice. Po asfaltové silnici stezka schází dolů k návsi, ale před kapličkou uhýbá doprava a jako travnatá cesta pokračuje mezi strání a rybníkem. Ten obchází po hrázi, za kterou se stáčí znovu doleva a po cestě lemované zprava stromy obchází rybník z druhé strany. Jezdci a koně se tak dostanou nad druhý konec obce, aniž by museli projíždět jejím středem. Po přejetí silnice jezdecká stezka pokračuje jako příjemná lesní cesta, která vede mezi potokem a lesem až k výjezdu na svažité louky. Stezka zde zatáčí doprava, stoupá podél kraje lesa (který mají jezdci po pravé ruce) a nakonec zatáčí doleva na cestu, která vede mezi loukami a poli až na začátek obce Petrovice. Stezka prochází podél návsi a za kapličkou odbočuje doleva na silnici, která vede ven z obce. Po krátkém asfaltovém úseku stezka zatáčí doprava na polní cestu vedoucí k lesu. Po průjezdu krátkým lesním úsekem stezka vyjíždí na louky. Stezka zatáčí doleva a směrem do údolí vede stále po okraji lesa. V nejnižším bodě překonává po betonovém mostě Petrovický potok, za kterým odbočuje doleva a pokračuje mírně stoupající polní cestou, kde jezdci po levé ruce minou rybník Lavičky. Cesta, zleva lemovaná stromy, vede až k vyústění na silnici pod hřbitovním areálem s názvem Druhý domov v obci Jiřice.
Pokud se jezdci nepotřebují občerstvit, mohou pokračovat po silnici, která hned na začátku návsi odbočuje doleva a opouští obec. Za posledním areálem po pravé straně silnice ukazuje žlutá šipka na možnost odbočení na luční cestu, která vede k JEZDECKÉ STANICI JEZDECKÝ KLUB JIŘICE. Červeně značená trasa naopak pokračuje i nadále po silnici až k dálničnímu podjezdu, který koním díky své prostornosti a dobré odhlučněnosti nedělá problémy. Za ním stezka opouští silnici a odbočuje na výraznou polní cestu zpevněnou jemným štěrkem, která má výrazný travnatý střed. Cesta vede kolem tréninkových překážek rozestavěných na louce a jako lesní cesta pokračuje Obecním lesem až k rozcestí u potoka, kde zahýbá doprava a dál pokračuje rovnou lesní cestou až k rybníku Peruši.
Po přejezdu hráze zatáčí jezdecká stezka doprava na silnici, která vede na až do obce Brunka. Hned na začátku však odbočuje doleva na lesní cestu, která prochází mezi vilou a budovou trafostanice. Po průjezdu lesíkem stezka stoupá mezi loukami až k rozcestí u křížku pod lokalitou Na vrších (534 metrů). Jezdecká trasa se zde připojuje k červené turistické značce a spolu s ní pokračuje cestou lemovanou břízami až do obce Světlice. Na první křižovatce se nachází jezdecký rozcestník, u kterého začíná žlutě značená odbočka k JEZDECKÉ STANICI SVĚTLICE, která je posledním objektem u výjezdu na Horní Rapotice.
Červená jezdecká trasa naopak zatáčí doprava pod kopec, kde míjí Velký rybník a následně začíná po silnici stoupat k výjezdu na konci obce. Dál pak pokračuje po klidné asfaltové silnici lemované jabloňovou alejí a loukami až na začátek obce Hadina, kde zatáčí doleva na hráz Biologického rybníka. (Upozornění: v nedalekém lese bývají slyšet rány ze střelnice).
Po průjezdu obcí stezka pokračuje stále po silnici až na vrchol mírného stoupání, kde odbočuje doleva na luční cestu, která stoupá na vrcholek kopce Hozopíl. Zde prochází čejovským jezdeckým areálem s řadou přírodních překážek a po druhé straně kopce klesá mezi koňskými pastvinami až k prvním čejovským domům. Po klidné asfaltové silnici pak překračuje most přes Čejovský potok a u budovy školy míjí jezdecký rozcestník. Tady odbočuje doleva žlutá značka, která upozorňuje na vstup do JEZDECKÉ STANICE GLOD ČEJOV.
Červená trasa zatáčí doprava a za křižovatkou odbočuje vlevo mezi domy, míjí Plíhalovský rybník a pokračuje luční cestou, zprava chráněnou vysokou mezí, až k vjezdu do lesa Na Kozelovech. Travnatá stezka zde pokračuje mezi hustými smrčinami až k místu, kde po pravé straně končí les a začíná louka osázená mladými smrčky. V tomto úseku se stezka se stává tvrdší a kamenitější a stoupá podél lesa, který mají jezdci po své levé ruce, až k rozcestí, kam z pravé strany přichází modrá turistická značka. Spolu s ní jezdecká stezka pokračuje doleva až k výrazné zatáčce u dalšího lesního rozcestí, kde obě trasy zahýbají doprava do lesního průseku, který strmě stoupá až k vyústění na lesní cestu. Ta pokračuje doleva k rozcestí, kde jezdecká stezka zatáčí doprava na lesní silnici. Z ní po 130 metrech jezdecká i pěší trasa odbočují doleva na lesní cestu, která stoupá až na vrchol kopce Orlík (678 metrů), který je na turistickém rozcestníku uveden jako Čejovský kopec).
Za vrcholem lesní cesta poměrně strmě klesá k rozcestí, kde modrá turistická značka odbočuje na pěšinu a jezdecká trasa zatáčí doprava a pozvolna klesá k další lesní silnici. Po ní pokračuje doleva k nejbližší odbočce na lesní cestu, kterou mají jezdci po své levé ruce. Po mírném stoupání stezka zatáčí doprava a pokračuje lesem až pod vrcholový úsek kopce Poláček (644 metrů). Stezka zde pokračuje rovně, mírně klesá a stáčí se doprava, aby velkým mírným obloukem obešla kopec po jeho západní straně. Podél lesní cesty se občas nacházejí energeticky silné kameny různých velikostí a tvarů, které zejména za soumraku dodávají stezce příznak tajemna. Daný úsek stezky končí na lesním rozcestí pod vrchem Kopec (655 metrů). Jezdecká stezka se zde dvakrát za sebou stáčí doprava a zhruba 300 metrů pokračuje po asfaltu k místu, kde se z pravé strany připojuje další lesní cesta. Zde se také k jezdecké trase přidává žlutá turistická značka.
Souběh obou tras pokračuje stále ještě po silnici až k lesnímu průseku s travnatým podkladem, který mají jezdci po levé ruce. Průsek, který míjí lesní školku, se pod kopcem napojuje na výraznou lesní cestu pokrytou válcovaným jemným štěrkem, kde se koně mohou pohybovat po travnatém středu. Jezdecká trasa spolu se žlutou turistickou značkou zatáčí doleva na tuto cestu a po ní pokračuje až k silnici, kde obě trasy zahnou doleva. Po krátkém společném úseku se turistická značka odpojuje a míří k Wolkerovu památníku. Jezdecká stezka pokračuje dál rovně po silnici, tentokrát v souběhu se zelenou turistickou značkou. Od ní se odpojuje na rozcestí, kde odbočuje doprava na širokou lesní cestu. Po krátkém úseku ve smrkovém lese se k jezdecké stezce znovu připojuje žlutá turistická trasa, přicházející zprava od Wolkerova památníku. Souběh obou tras pokračuje až k chatové osadě u rybníka Pelhřimov a k výraznému lesnímu rozcestí. Zde jezdecká stezka opouští žlutou turistickou trasu, zatáčí doprava a vede téměř rovnoběžně s krajem lesa až k samotě, kde se setkává s modrou turistickou značkou.
V souběhu s modrými značkami pro pěší turisty odbočuje jezdecká stezka doprava na polní cestu, která vede mezi poli až k pastvině u silnice. Stezka zde zatáčí doleva, pokračuje po silnici a u kamenného hraničníku odbočuje doprava na úvozovou cestu, kterou stoupá vzhůru. Protože je však horní část cesty neprůjezdná, stezka pokračuje po kolejích vyjetých na louce (jezdci mají původní úvozovou cestu stále po své levé ruce) až k prvním domům Lipnice nad Sázavou.
Známým působištěm Jaroslava Haška stezka prochází po silnicích vedoucích k náměstí. Před spisovatelovým oblíbeným hostincem U české koruny stezka odbočuje doprava a kolem spisovatelova domku (dnes Muzea Jaroslava Haška) a lipnického hradu, který podle pověsti ukrývá pod třetím křížem poklad pánů z Landštejna, pokračuje až k místní mateřské škole. Zde společně s modrou pěší značkou odbočuje doprava a po silnici lemované lipovým stromořadím klesá k místu s turistickým rozcestníkem Pod Lipnicí. Souběh pěší i jezdecké trasy odtud pokračuje po lesní cestě až k rozcestí s obrázkem a křížem, kde modrá turistická značka odbočuje doleva.
Jezdecká stezka znovu vstupuje do lesa a pokračuje v přímém směru až pod mírné klesání, kde se na krátký úsek spojuje znovu s modrou turistickou značkou. Na rozdíl od ní však z výrazné lesní cesty po krátkém společném souběhu odbočuje doprava a průsekem ve smrkovém lese klesá až k lesní silnici a za ní pokračuje po lesní cestě až k výjezdu do polí. Směr trasy zůstává i nadále stejný, avšak stezka nyní vede po polní cestě s písčitým a místy kamenitým povrchem. Na vrcholu stoupání jezdci po levé ruce minou trojici starých lip s kamenným křížem, zatímco vpravo mají jako nápadný orientační bod vysílač. Poté již stezka vstupuje na silnici v obci Nová Ves u Světlé.
Po průjezdu obcí stezka pokračuje po polní cestě k rybníčku, za kterým začíná luční cestou stoupat doprava k hraně lesa. Odtud pokračuje po lesní cestě, která poměrně strmě klesá až na křižovatku cest, kde se stezka stáčí doprava a sestupuje svahem až na lesní pěšinu u řeky Sázavy. Zde odbočuje doprava a v souběhu s červenou turistickou značkou vede podél řeky až k potoku, který se zde vlévá do řeky. Před ním však značky upozorňují na odbočení doleva, kde se nachází brod přes řeku Sázavu. (Upozornění: před započetím jízdy doporučujeme ověřit si na stanici v Horní Pohledi stav vody v řece a v případě vyššího průtoku vést trasu na Světlou nad Sázavou, kde koně mohou přejít řeku po kamenném mostě). Brod přes řeku vede v šikmém směru, jak je vidět i z vyjetých kolejí od traktoru. Je dobré držet se nalevo od šikmé řady kamenů, které bývají většinu roku v proudu dobře viditelné.
Na druhém břehu se vpravo od kamenných schůdků nachází výjezd na louku pod drážním domkem. Vpravo od něj jezdci překonávají s koňmi světelný železniční přejezd (upozornění: je nutné počítat s tím, že trať z Havlíčkova Brodu do Světlé nad Sázavou je hodně frekventovaná) a za ním začínají stoupat úvozovou lesní cestou vedoucí nad Myším žlebem. Cesta ústí na silnici, kde se jezdecká stezka stáčí doprava a pokračuje po silnici až na vrchol stoupání. Zatímco červená jezdecká stezka v tomto místě odbočuje doleva na polní cestu, žlutě značená odbočka pokračuje po silnici do obce Horní Pohleď, kde se v blízkosti historické zvonice nachází JEZDECKÁ STANICE POHLEĎSKÁ RYCHTA. Zatímco koně mají k dispozici ohradu v sousedství skanzenu Michalův statek, jezdci mohou přespat v historické roubence na návsi, kde si mohou vybrat dřevěnou postel, nebo spaní na peci.
Červená jezdecká stezka stoupá od Horní Pohledi mezi poli až k hranici lesa, odkud je krásný výhled do krajiny s dominantou lipnického hradu na obzoru. Po vstupu do lesa stezka pokračuje v souběhu se žlutou turistickou značkou po lesní cestě a za turistickým rozcestníkem Pod Malou Homolí klesá do údolí, kde se stáčí doprava a za další, tentokrát levotočivou zatáčkou stoupá k lesní silnici, po které pokračuje doprava. Z asfaltového povrchu stezka brzy odbočuje doleva a pokračuje ve stoupání po lesní cestě, lemované hustým smrkovým lesem. V místech, kde cesta přechází z lesa do polí, jezdecká trasa odbočuje doprava a pokračuje málo zřetelnou lesní cestou na svážnici vedoucí k asfaltové lesní cestě. Za ní stezka vstupuje na lesní cestu a v souběhu se žlutou turistickou trasou pokračuje k Žižkově studánce.
Od místa, kde husitský hejtman údajně pochválil zdejší pramenitou vodu, vede souběh pěší a jezdecké trasy lesními cestami až do Dobré Vody. Sklomistrův dům, roubená studna a rodinný památník připomínají zdejší dramatickou historii, táborského vojevůdce naopak připomíná nedaleký Žižkův buk, ke kterému vede turistická značka. Za Sklomistrovým domem stezka pokračuje kolem rybníčku, který mají jezdci po pravé ruce. Za zatáčkou začíná dlouhý rovný úsek mezi lesem a loukou s potokem, který napájí Dobrovodský rybník. Za jeho hrází stezka i nadále pokračuje lesní cestou až k silnici, která vede z Horní Pohledi. Po ní trasa jezdecké stezky pokračuje až do obce Lučice, kde se nachází JEZDECKÁ STANICE VRZÁKŮV MLÝN (v mapách uváděný jako Mlýn Kozinec), je zde také možnost stravování a nákupu potravin. Jezdecká stezka prochází obcí kolem kostela sv. Markéty, postaveného na památku šlechtičny, která se zde během lovu zabila pádem z koně.
Na konci obce odbočuje stezka na polní cestou vedoucí do travnatého údolí. Po překonání mělkého, písčitého brodu na potoku Blatnici (Bahenský potok) je nutné pečlivě sledovat značení a odbočit z výrazné úvozové cesta doprava na travnatou cestu, která vede po okraji louky až k dalšímu brodu přes Blatnici. Za ním se stáčí doprava na lesní cestu, která velkým obloukem stoupá až na vrchol protějšího svahu. Horní část této cesty je částečně travnatá a může být podmáčená. Za pravotočivou zatáčkou jezdecká stezka ústí na rovnou a širokou lesní cestu se zpevněným povrchem, po které pokračuje dlouhým, rovným úsekem ve smrkovém lese. Z něj odbočuje do lesního průseku vedoucího na louku. Stezka se zde stáčí doprava a pokračuje po louce až na silnici vedoucí z Chlumu do Radostína (jezdci mají po pravé ruce nejprve okraj lesa, potom polní cestu lemovanou břízami).
Kousek za silnicí stezka odbočuje doleva na zpevněnou lesní cestu, která prochází napříč Pelestrovskými lesy. Po dlouhém rovném úseku stezka z této cesty odbočuje doprava a na začátku klesání se stáčí doleva a průsekem v jehličnatém lese pokračuje až k výraznému lesnímu rozcestí. Za ním stezka vychází z lesa a pokračuje cestou podél kraje lesa (který mají jezdci stále po své levé ruce). Z cesty se otevírá krásný výhled do krajiny, která obklopuje obec Veselý Žďár. Brzy na to jezdecká stezka přetne silnici z Veselého Žďáru do Pelestrova, za kterou už pastviny se dvěma fjordskými klisnami napoví, že se stezka přiblížila k JEZDECKÉ STANICI PELESTROVSKÁ HOSPŮDKA, kde je celoročně k dispozici penzion a stravování.
Kousek za stanicí jezdecká stezka odbočí doleva na luční pěšinu, po které schází na hráz rybníka. Hned za hrází odbočí doprava na lesní cestu, která obloukem stoupá až ke zpevněné lesní cestě. Za ní začíná mírně stoupat nejprve doprava, poté v delším přímém úseku až k výrazné lesní cestě. Po ní stezka pokračuje doprava až k místu, kde se objevuje modře značená turistická trasa. Spolu s ní jezdecká stezka odbočí doleva a průsekem mezi smrky klesá do blízkosti rybníka, podél kterého souběh obou tras pokračuje doleva. Po překročení malého potůčku se jezdci u konce rybníka dostanou na mýtinu, za kterou se lesní pěšina znovu noří do lesa a odbočuje doprava k mělkému, kamenitému brodu. Po jeho překonání jezdecká stezka pokračuje kolem osamělé chaty, kterou mají jezdci po své pravé ruce, a následně zvolna stoupá podél kraje lesa. Po travnaté cestě mezi poli vede souběh jezdecké a pěší trasy až na okraj Pelestrova, kde je u autobusové zastávky nutné přejet napříč státní silnici z Havlíčkova Brodu do Golčova Jeníkova (úsek je naštěstí přehledný a je zde omezená rychlost).
Za silnicí červená jezdecká i modrá pěší trasa pokračují okrajovou částí Rozňáku a 1,7 km dlouhým silničním úsekem chráněným alejí vzrostlých stromů vede stezka až do obce Zbožice. Po průjezdu obcí se jezdecká stezka odpojuje od modré a kolem zahrady pokračuje po polní cestě k lesu, který se nachází na úpatí Volského vrchu (592 metrů). Po krátkém projetí cípem lesa se stezka opět vynořuje na lesním okraji a polní cestou míří mezi elektrické ohradníky, které ohraničují pastviny pro skot a koně. Ohrady končí u malebné samoty, kde se nachází JEZDECKÁ STANICE STATEK KRÁTY.
U kamenného kříže se jezdecká stezka stáčí doleva na silnici vedoucí z Horní Krupé do Olešné, po které pokračuje až k první polní cestě, která odbočuje doprava k lesu. Rozsáhlým lesním komplexem stezka spolu se žlutou turistickou značkou prochází po lesní cestě, která se v lokalitě Na dlouhých stáčí na východ a ústí poblíž mostu přes Jilemský potok. Za ním stezka pokračuje ve vyjetých lučních kolejích, které míjí skupinu vzrostlých smrků a dál stoupají strání až k osamocenému listnatému stromu. Zde je důležité nenechat se zlákat pokračující luční cestou (která zatáčí doprava), ale ve směru šipky pokračovat přímo napříč loukou vedoucí rovnoběžně s potokem, který mají jezdci po své levé ruce. Od zvětšené naváděcí značky (tzv. volavky) stezka pokračuje vzhůru loukou podél lesa, který mají jezdci stále po své levé ruce. Na konci lesa se stezka stáčí doleva do krátkého průseku, za kterým už vede po luční cestě, zprava lemované mezí. Protože cesta vede téměř po vrcholu horizontu, po levé straně se otevírá krásný výhled do krajiny. Do obce Jilem stezka vjíždí podél ohrady pro koně, zatáčí doleva a v souběhu s modrou turistickou značkou prochází po silnici napříč celou obcí. Jezdci přitom vpravo míjí prodejnu potravin a Pohostinství Jilem, které má však otevřeno pouze ve večerních hodinách. Od Rožňáku je Jilem vzdálen 9 km, do Vepříkova zbývá jezdcům 5 km a do Leškovic 9 km.
Za obcí stezka pokračuje po dlouhé polní cestě. Z vrcholu stoupání je cesta po levé straně lemována loukou a následně krátkým lesíkem, kolem něhož zvolna klesá k rozcestí u Jilemského rybníka. Za mostem přes potok, který z rybníka vytéká, se modrá pěší značka odpojuje a pokračuje do Květinova. Jezdecká trasa odbočuje doleva na luční cestu, kterou pokračuje až k hraně lesa, který mají jezdci po pravé ruce. Koně pokračují luční cestou na vrchol mírného stoupání, kde se stezka napojuje na polní cestu, která zatáčí doleva a serpentinou vede až do obce Vepříkov.
Kolem Vepříkova vede stezka nejprve po humnech za stodolami. Před budovou obecního úřadu a mateřské školy ústí na silnici a pokračuje doprava kolem hostince Miroslava Málka (otevřeno od čtvrtka do neděle večer, v neděli od 14.00 hodin) a místního muzea s názvem Stodola krásných krámů (vstup možný kdykoliv, nutno zavolat na číslo 721 641 428 nebo zazvonit u Stehnů) na silniční křižovatku. Zde se stáčí doleva a dál pokračuje v souběhu s modrou turistickou značkou. Za rybníkem začíná poměrně kamenitá úvozová cesta, která vede do kopce až k rozcestí s křížem a mohutnými lipami. Kolem něj stezka pokračuje v přímém směru mezi poli až okraji lesa, kde odbočuje doprava mezi lesem a polem. V místě, kde les končí, stezka zahýbá doleva na luční cestu, kdy jezdci mají po levé ruce stále okraj lesa a zarostlý suchý příkop se vzrostlými stromy.
Na konci louky jezdecká stezka, která i nadále vede v souběhu s modrou turistickou značkou, vstupuje do lesa a výraznou lesní cestou zvolna klesá k malému lesnímu rybníčku (vpravo ve svahu je smrk s obrázkem). Za rybníčkem se lesní cesta stáčí doleva, opouští les a pokračuje podél jeho kraje (který mají jezdci stále vlevo) až k husté smrčině s posedem. Odtud stezka pokračuje přímo mezi pole, kudy vedla zvyková polní cesta. Úvoz je již bohužel zarostlý a nepřístupný, takže je potřeba jet v zástupu za sebou po vyjetých kolejích na okraji pole až k dalšímu mysliveckému posedu (na kterém je umístěna jezdecká i pěší značka). Zde již začíná výrazná polní cesta, která mezi stromy zvolna klesá až na okraj obce Leškovice.
Při průjezdu obcí stezka vede kolem rybníka a pozvolna stoupá do středu obce, kde míjí budovu Obecního úřadu a autobusovou zastávku. Na návsi končí souběh s modrou turistickou značkou a jezdecká stezka pokračuje v souběhu se zeleným značením pro pěší turisty mírně do kopce, a poté vpravo na výjezd z obce. Na nejbližším rozcestí za hranicí obce se zelená turistická značka stáčí doprava k Památníku padlým partyzánům, ale jezdecká stezka pokračuje vlevo po nevelké silničce, která se brzy mění v polní cestu zleva lemovanou stromy. Po obou stranách cesty je trvalý luční porost, který vede až na začátek lesa. Tady jezdecká stezka vstupuje opět mezi stromy a jako lesní cesta pokračuje až k rozcestí, kde se znovu setkává se zelenou pěší značkou a zahýbá ostře doleva. Jezdce a koně pak čeká dlouhý přímý úsek smrkovým porostem až k dalšímu výraznému rozcestí na druhém konci lesa. U turistického rozcestníku Pod Bukem jezdecká stezka znovu opouští zelenou turistickou značku a pokračuje mírným obloukem na kamenitou polní cestu, která vede až na začátek obce Hostovlice.
Průjezd Hostovlicemi začíná u pastviny pro koně, která je vymezena elektrickým ohradníkem. Za ní se stezka stáčí doprava mezi domy a nakonec zahýbá doprava na silnici, která vede středem obce. Po této silnici stezka pokračuje ke kapličce, u které se stáčí doleva a pokračuje po silnici až k nejbližšímu lesu za obcí. U prvních stromů se stezka stáčí doprava na travnatou lesní cestu, která prochází lesem až na rozcestí. Za ním přechází na polní cestu, která vede podél lesa (ten mají jezdci stále po své levé ruce) až k další odbočce doprava. Po nově upravené cestě, lemované vysázenými stromky, stezka stoupá až k rozlehlé louce. Tady jezdci zahnou doleva a po vyjetých kolejích pokračují po horní hraně louky až k dalšímu úseku polní cesty osázenému mladými stromky. Kolem starého jabloňového sadu stezka klesá k mlýnu a dál pokračuje mírným stoupáním až ke hřbitovu na okraji Vilémova. Zde již začíná asfaltová silnice, po které stezka schází mezi domy ke křižovatce s jezdeckým rozcestníkem, kde se setkávají dvě dálkové červené trasy.
Jezdci, kteří chtějí pokračovat směrem na Sečskou přehradu k Ranči Kovářov, zabočí doprava a pokračují z kopce k silničnímu mostu. Za ním začíná stezka znovu stoupat mezi posledními vilémovskými domy a polem. Na konci tohoto úseku stezka odbočuje doleva a za silnicí pokračuje doprava dlážděnou prolukou mezi domy, která vede za humna stodol. Žlutě značená odbočka pokračuje od jezdeckého rozcestníku k JEZDECKÉ STANICI SHAGYA VILÉMOV. Červená stezka pokračuje přímo, opouští katastr Vilémova a jako polní cesta směruje k síti východočeských jezdeckých stezek (první značka je dobře viditelná na topolu po levé straně polní cesty).
Jezdci, kteří chtějí pokračovat do Golčova Jeníkova, pojedou od hlavního turistického rozcestníku do kopce a před vjezdem do zámku odbočí doleva. Za JEZDECKOU STANICÍ SPORTOVNÍ STÁJ VILÉMOV stezka pokračuje po polní cestě vedoucí podél zámecké zdi, a poté ve stejném směru pokračuje lesem až k výraznému rozcestí s dřevěným křížem a informační tabulí. Jedná se o hromadný hrob vojáků z dob napoleonských válek, kteří zemřeli v provizorním lazaretu zřízeném ve vilémovském zámku.
Jezdecká stezka pak pokračuje lesní cestou až do obce Nasavrky. Za prvním statkem odbočuje doprava a úvozovou cestou lemovanou stromy a janovcem metlatým pokračuje mezi pole. Následně kopíruje okraj lesního komplexu Jezírko až k silnici, kterou u autobusové zastávky přechází na druhou stranu. Mezi poli pokračuje po rozpadlé asfaltové cestě (pozor na uvolněné kameny a drolící se zbytky asfaltu) až k prvnímu statku v obci Vrtěšice.
Mírným klesáním pokračuje stezka obcí až k potoku, který překonává po silničním mostě. Ze silnice odbočuje na stoupající úvozovou cestu. Ta zpočátku vede mezi stromy, ale před koncem stoupání pokračuje mezi poli na začátek Golčova Jeníkova. U areálu zemědělského družstva se stezka stáčí doprava na klidnou silnici mezi domky, kudy vede až na konec zástavby. Odtud pokračuje doprava po silnici k nejbližší odbočce na polní cestu. Jezdci zde zahnou doleva a dlouhou přímou polní cestou, chráněnou porostem stromů a keřů, pokračují až do Stupárovic.
Nevelkou obcí prochází stezka po silnici kolem kapličky a na první křižovatce zahýbá doleva. Z krátkého silničního úseku podél zahrad stezka odbočuje doprava na polní cestu, míjí zemědělský areál a jako rovná polní cesta pokračuje k rybníčku a železničnímu přejezdu se závorami (pozor, trať je zde poměrně frekventovaná). Za tratí se stezka opět dostává na okraj Golčova Jeníkova, kde zahýbá doprava na asfaltovou silnici a starou kaštanovou alejí vede až k budově vlakového nádraží (jezdci mají trať po své pravé ruce). Zde už je vidět areál JEZDECKÉ STANICE RANČ DVOŘÁK, která je hraničním místem severního okraje Vysočiny a napojuje se zde na červeně značenou jezdeckou stezku Středočeského kraje.




 

Fotogalerie

 
 
 
 

Komentáře

Navštivte v okolí

Klášter Panny Marie a kostel sv. Petra a Pavla, Nová Říše

Premonstrátský klášter byl původně ženským klášterem. Byl založen v roce 1211. Dnešní vzhled získala kláštern

Jezdecká stezka MAŘÍŽ - GOLČŮV JENÍKOV (červená)

(Nová Říše) 226 km Maříž - Cizkrajov - Chlumec - Nová Říše - Bohuslavice - Dyjice - Telč - Vanov - Lhotka - Řásná - Ř&iacut

 
 
Vysočina Tourism, příspěvková organizace
Na Stoupách 3
P.O.BOX 85
586 01 Jihlava
IČO: 28263693
webmaster@vysocinatourism.cz
www.vysocinatourism.cz
  
O Vysočině  Co vidět  Co dělat  Co se děje  Kde přespat  
Vysočina
Propagační materiály
Lidová kultura
Osobnosti Vysočiny
NEJ Vysočiny
Aktuality
Aktuality archiv
Partneři
Informační centra
Virtuálně
Geohra
Propagační materiály archiv
Turistické noviny
Mobilní turistická aplikace
Materiály cizojazyčné
Film Vysočina
Aplikace Cyklovýlety
Historie
Příroda
Města
Muzea a galerie
Rozhledny
Atraktivity pro děti
Pivovarnictví
Tipy na výlet
V létě
V zimě

        

Spolufinancováno Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.