Jan Blažej Santini-Aichel

Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677, Praha - 7. prosince 1723, Praha) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.

Narodil se na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichela. Druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichel. Osud k němu nebyl shovívavý, narodil se s tělesnou vadou - byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře. Nemohl po něm převzít kamenickou dílnu, kamenictví se přesto vyučil a studoval také malířství, kterému se rovněž nevěnoval. Předpokládá se, že významný architekt Jean Baptista Mathey přijal Santiniho do učení. U Matheye získal mladý Santini nepochybně smysl pro perfektnost řádových architektonických forem i kompozičních sestav, poučení o aktuálním vývoji římské tvorby a nepochybně i touhu po přímé italské umělecké zkušenosti. Po vyučení se tak okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti tehdy obvyklou tovaryšskou cestou.

Prošel Rakouskem, v Itálii dorazil až do Říma, kde se seznámil s díly Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za "blázna". Mimořádně intelektuálně zdatný Santini dokázal hluboce pochopit Borrominiho a rozhodl se jej svou genialitou následovat. V Itálii také přidal do svého jména otcovo jméno – Santini.

V roce 1700 už Santini samostatně stavěl a projektoval. V roce 1700, tedy v pouhých 23 letech získal tento stavitel svou první zakázku. Opat W. Lochner jej pověřil vedením stavby konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi. Za to byl mimo jiné v roce 1704 honorován párem vraných koní v ceně 30 zlatých. To byl teprve začátek, již v roce 1702 byl Santini ve věku 25 let pověřen projektováním a vedením stavby klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory.

Santini byl na svou dobu velmi vzdělaný. Uměl číst a psát česky, německy, italsky a latinsky. Mimo to se orientoval například v geometrii a křesťanské kabale.

Santini byl dvakrát ženatý. Nejprve si vzal za ženu dceru Kristiana Schrödera Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové - Jan Norbert Lukáš (*1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (*1708) a František Ignác (*1710) zemřeli na souchotiny ještě jako děti. Zbyla jen dcera Anna Veronika (*1713).

Když v roce 1720 manželka Veronika zemřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignacií Chřepickou z Modliškovic. Získal tak povýšení do šlechtického stavu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rochuse.

Více informací o Santinim najdete zde: www.santini.cz